Ag :)
Ja tehdy nastoupila do nove prace,kterou jsem si sama nasla a zacala pomalu zjistovat,ze tak zit nechci.Poprve jsem od nej odesla ze dne na den.Jenze moje zavislost na nem ve me neustale byla.Vydrzela jsem to 3mesice,behem te doby jsem odjela do ciziny,po navratu si tady koupila auto,seznamila se s jinym klukem,a po prvnim zavahani snim se vratila zpet k byvalemu.Citila jsem sama v sobe,ze je to nedoreseno,ze po tolika letech mam i ja co rict.No a pak jsem otehotnela.To uz jsem ale stala nohama pevne na zemi a zila v realite.Zabyvala se sama sebou,resila sama v sobe sve detstvi,pochopila proc je to tak jak to je a hlavne mela sve hranice.Coz byvaly nedokazal pobrat.Najednou jsem mela sebevedomi a on mi ho zadnymi svymi recmi nedokazal podkopat.Naopak,podkopaval tim jen sam sebe a po dvou letech mi rekl at se sbalim a odejdu i s tehdy rocnim ditkem,ktery pro nej znamenalo svet.Rikaval ze se mnou bude o dite bojovat,ale ja nebojuji(nesnizuju se) ani se nebranim.Neresila jsem nic pres soudy,to vim,ze bych mu jen ulehcila ten prvni krok ohledne jakychkoli prav.Ridim se hlavne intuici.Ani to ze ma plno znamych na vyssich postech mu nepomaha.Dite vida 2x tydne s tim,ze ja jsem u toho taky(ikdyz se mu to prici),zalezi mi na tom aby bylo dite v pohode a ja jsem matka,ne zadnej hadr.