ano, přesně. Já mám teda štěstí, že jsem své sebevědomí našla, ale můj otec, ač hodný v jádru, tak byl agresivní a dost zákeřný, velice vulgární. Bohužel, na mne se to projevilo velkou nevyrovnaností, sama sebe a to, co chcu, jsem našla až narozením malýho, ale sama jsem dost výbušná a občas i pěkná mrcha. Nemám se za to ráda a budu muset na sobě díky tomu pracovat celý život. Jaká bych byla, kdybych žila v klidné a jakési normální rodině? Pravděpodobně bych byla ušetřena šíleným zážitkům a životním situacím, které jsem si musela zažít. Třetinu, vlastně i víc, svýho života, jsem byla hrozně neštastná. Nesla jsem si to z dětství. Nikdy bych nedopustila, aby můj syn musel něco takové prožít taky.