Ahoj Pippi,
když jsem čekala prvního prcka, už jsem nebyla na škole, pracovala jsem, ale čekala mne atestace, dělala jsem jí, když byly malému 3 měsíce a šlo to. Jak už tu psaly holky, člověk se změní, posunou se Ti priority a najednou Tě to učení tolik nestresuje (na VŠ jsem byla před zkouškami ve větším stresu), tím nechci říct, že by to člověk nějak vědomě více flákal, ale učíš se s větším klidem, víš, že se svět nezboří, když tu zkoušku neuděláš. Co se zkoušek týče, nejsem rozhodně nějaký sebejistý hrdina, ale u atestace jsme byly dvě maminky a byly jsme tam opravdu nejklidnější. A samotné učení? Sice mi přišlo, že coby těhotná mám občas nějaké delší vedení, ale zase tak strašné to nebylo a pak s prckem, mi se přes den učilo stejně vždy špatně, takže přes den jsem se věnovala prckovi a učila se večer, pokud manžel dorazil z práce dom a vzal prcka na procházku ven, nebo pak po nocích, sladili jsme učení s kojením, takže prcek se mi budil mezi jednou a druhou hodinou v noci na kojení a pak jsme šli spát rovnou spolu. Ale také záleží, jak živé miminko se Ti narodí; s druhým prckem, který nespal ani v noci, by tohle šlo jen hodně těžko, pokud vůbec...
Ať Ti to vyjde, ať už se rozhodneš jakkoli