Monty nevím proč, prostě se jich bojím od malinka... Každý den jsem prohlížela několikrát pokojík, skříně, pod postelí. 2x denně vysávala všechny rohy, kouty, skulinky... Dvoupatrovku, kde já jsem spala dole a ségra nahoře, jsem si svoji část těsnila lepící páskou kolem dokola aby nebyla žádná mezela mezi postelí zdí, postelí skříní a pod... Když jsem tam stejně nějakýho našla tak jsem spala na židli s nohama pod bradou. To mě tak vytrestali sourozenci, že jsem je furt budila Ale já fakt nemohla.. Do teď když nějakého vidím tak ho musí manžel vyhodit a jít si umýt vydesinfikovat ruce a já ačkoli se ho ani nechytnu dělám to samé... Prohlížím peřiny, polštáře, když sbírám prádlo z venku tak taky...