Děkuji všem za odpovědi. Je pravda, že jsem se jaksi rozhýbala u své psychoterapeutky, která je naprosto skvělá. Začla jsem tam chodit před necelými třemi měsíci-byla jsem taková dodýchávající hromádka života , či čeho. Dneska jsem úplně jinde. I ona se diví, kde se to ve mně bere. Na některá sezení si dělám osnovy, co se mění v mém životě a jestli jsem dříve říkala na otázku "co je nového" odpověď "nic moc", tak teď mám každých 14dní tolik novinek. Terapeutka se směje a hodně mě podporuje. Začla jsem cítit, že bych měla jít cestou psychologie a chtěla jí to říct až za pár sezení, ale sama se mě přesně v dobu, kdy jsem to cítila, zeptala, jestli bych si do příštího sezení nemohla rozmyslet, kam by měla jít má cesta a já jí hned řekla o psycho a ona mě hrozně překvapila, protože řekla okamžitě, že přesně tam tu cestu vidí také. Nějakou dobu (asi týden ) jsem se s tím moc neuměla ztotožnit, protože to bylo úplně něco jiného, než můj dosavadní život (byla jsem vždy dost pasivní-i když ne myšlenkami, ale výchovou jsem měla dané, že jsem se mezi lidmi nevyjadřovala, ani mamce, ani partnerům. Teď jsem začla mluvit a celkem se to dá poslouchat , i pár lidí okolo chce pomoci), ale už si začínám zvykat. Jen opravdu ono z mateřské a s mojí lehkou maturitou to bude náročné a mezi tímto náročnem budu muset učinit nějaké mezikroky, než si zvyknu na to, i se třeba pohybovat mezi cizími lidmi a vyjadřovat se tam. Naštěstí mám kamarádku, která stojí o to, jezdit se mnou na psychoterapeutické kurzy, tak myslím, že to by mohl být ten správný krok. I moje terapeutka mi to navrhla, tak to tak nějak sedí. Tak snad přes to se dostanu dál a dál. Vím, že člověk může mít to, co chce, tak uvidím, kolik budu chtít já. Díky za odpovědi