Tess, to máš tak.. a vzhledem k tomu že do téhle diskuze chodíš mnohem déle než já a naštudovaných materiálů máš taky víc než já, takže to zcela jistě víš...
V mnoha a mnoha případech prostě ten "zázrak" do třech let naskočí, každé dítě si jede svým tempem, docela každé, zdravé i nemocné, některé děti se všechno učí postupně krok za krokem, některé děti jsou jak houby.. nasávají nasávají a pak v jeden okamžik "naskočí"... Mám okolo sebe dostatečný vzorek populace na to abych mohla s klidem tuhle tezi podpořit...
V tomhle dám naprosto a zcela na svůj instinkt(a ač mě ještě nikdy v ničem nezklamal, tak Kuba je první věc kde se to zadrlo)... nikdy ani koutkem myšlenky jsem nezapochybovala že "je něco špatně". NIKDY a to ti tady můžu odpřísáhnout.. prostě "normální svéhlavej a svéráznej kluk, trochu tvrdohlavej a svůj.. jen nemluví"... NIC nikdy nebylo špatně. Rozesmáté, veselé a pohodové dítě, které "jen" nemluví a občas se vzteká... žádná křeč.. je to prostě KUBA
A i kdyby.. všude ti řeknou že "do třech let"... blablabla tuhle písničku tady všichni znají...
A hodlám sobě i svým nervům a hlavně i Honzíkovi dopřát čas... Zatím se pro můj relativní "klid" zdá že jede přesně podle Bářina scénáře.. brebentí, říká táta, dělá pápá, tak jsem velký, paci paci, ale třeba NESEDÍ A NELEZE... Jasnééééééééé a v tabulkách už by měl sedět o půl roku, klečet na kolínkách a minimálně pérovat když né lézt a nebo si stoupat...
Tess, prostě to bych se musela zbláznit.. tobě pomáhá a uklidňuje študovat tuny materiálů o psychomotorickém a neurologickém vývoji a mě pomáhá nechat svý děti dejchat, chápeš?