Ženské názvy povolání - netřeba řešit, pokud existuje žena-chirurg, tak jazyk časem tu ženskou podobu vytvoří sám, a dokud ne, tak mně osobně by bylo úplně jedno, jestli mě oslovují dejme tomu jako techničku nebo jako technika. Jako mnohem důležitější bych vnímala to, zda tu ženu na danou pozici vůbec pustí a pokud už ano, zda tam s ní nezacházejí jako s méněcennou jen proto, že je žena.

Příjmení bez koncovky -ová - to bych nechala na každém, jak mu to vyhovuje, a neposmívala bych se těm, které zvolí jiné řešení než já.

Hostka, vážení studující - to považuji za naprostou blbost, protože čeština má cosi jako generický název, kdy se pod jeden rod automaticky "schová" i ten druhý a nikoho nenapadne, že by to tak nemělo být. Například když řekneme, že v Africe žijí lvi, tak je automaticky jasné, že tam žijí i lvice, a nikoho nenapadne, že jsou lvice vlastně diskriminovány. Stejně tak jako když se řekne, že veverka žije v lese, tak do toho automaticky spadají i veverčáci.
Když někdo řekne "vážení studenti", tak se do toho automaticky započtu taky a vůbec mě nenapadnou konstrukce "on tím myslí jen muže a já jako žena jsem tím vlastně diskriminovaná".

Slečna mi vůbec nevadí, nepovažuji neprovdanost za žádný cejch ani provdanost za veledůstojný status. Má to svá pravidla, jak už to někdo zmínil - ženu s dítětem bych asi slečno neoslovila a šedesátiletou dámu jen tehdy, pokud by o to sama stála. Samozřejmě lze "slečno" říci i velmi jedovatě, ale zase na druhou stranu člověka potěší, je-li takto i v relativně pokročilém věku občas osloven