Kety, moc ti rozumim...a mam za sebou temer to same co ty. 5 let cekani na dite, 5xET/KeT, 5x IUI, nikdy nezjistena pricina. Zazadali jsme o adopci, byli jsme schvaleni. A pak vysel uplne posledni KET. Manzel taky byl proti darci spermii (dluzno rict, ze pozdeji kdyz jsme to zpetne probirali sam sebe nechapal, jeho vrozena vada se ukazala dedicna a starsi dcerka ji zdedila, takze myslim, ze ted je mu i trochu lito, ze byl proti darci).

Takze snad muj nazor z vyse uvedeneho bude relevantni, protoze jsem o tom vsem a vsech moznych dusledcih sama driv premyslela. Moje prvni myslenka byla: vsechno rict vsem, jsem takova, s neplodnosti jsem se netajila, ani ze je dcerka z umelka, ani ze mela vrozenou vadu. Pak jsem se zamyslela: jak bych to jednou diteti rikala?....kdyz se deti adoptuji, nahradni rodice maji vymysleny pribeh o domecku, o puvodni mamince, ktera se o detatko nemohla starat a tak...pribeh, ktery lze tak nejak prijmout. Ale kdyz se daruje embryo, je to v tu chvili jen nadbytecny produkt, ale v tobe z nej vyroste clovek a tomu cloveku jednou budes muset/chtit rict, ze ho "maminka" odlozila, vyradila....protoze....proc? bylo navic?...je to divny, vypada to zle vuci darkyni. Mohla jsem byt taky darkyni, ale zadna embrya mi nezbyla a vim, ze by me to i kdyz bych to nevedela mrzelo, obzvlast po tom vsem cim jsem prosla. Takze po chvilce premysleni bych rekla nerikat nikomu, vubec nikomu, tak aby se to nemohlo dozvedet dite ani omylem.
Mozna te bude tajemstvi tizit, ale az se prcek narodi, tak radost a i denni starosti tu tihu zazene hluboko.
Ze sve zkusenosti: mam pocit, ze tech 5 let snazeni nikdy ani nebylo a ze jsem se hodne natrapila....
mmch - jak jsem rikala manzel ma vroz.vadu a je to dedicene, takze pokud bude nekdy treti, tak uz jen s darcem, an tom jsme se s manzou rovnou shodli, nebo adopcatko.

Preju hodne stesti at to vyjde.