Monty, pohřeb potraceného dítěte pod oblíbený strom na zahradě v krabičce na šperky je taky důstojná věc, i když by u toho nikdo nebyl.

Já doufám, že tuhle službu (důstojný odchod ze života a pohřeb) pro své děti nikdy nebudu muset dělat, ale kdyby, tak se přemůžu a zařídím to.

Nevím, jestli bych si dělala fotky apod., asi ne, nejsem na to, ale pochovala bych s láskou i centimetrovou fazolku, byť neoficiálně.

V případě, kdy bych porodila mrtvé dítě, tak teda v ten moment volám našemu faráři, i kdyby byly 2 ráno, aby nám s tím pomohl, i kdyby to bylo v první fázi jen vlídným slovem a vyjednáváním s ošetřujícím personálem, že moje dítě splachovat v kýblu nikdo nebude. Nikdo se na něj ani nemusí koukat, ale prostě zabalit a odnést k pohřbu je snad základní slušnost. Zmínila jsi starý lidi - podle mě je to stejný - člověk by měl úctu popřát mrtvému libovolného věku, bez patologickýho tyjátru, ale LIDSKY.