Sojko,
nejsi tragéd, jen máš strach... Úplně Tě chápu, jak se cítíš..i já jsem přišla na to, že mé nářky málokdo, kdo nemá postižené nebo nemocné dítě nepochopí.
Určitě se to časem usadí a nebudeš se bát tak moc..když jsem si dovezla domů 2,5kg uzlíček po srdeční operaci, byla jsem strachy bez sebe. Měla jsem strach, že přestane dýchat, že začne modrat atd. atd... ale zvykneš si. Teď máme už skoro 9let, ale to víš, že se o něj stále strašně moc bojím... To je úděl těch úzkostných matek
Neboj, ten prvotní šok se vstřebá a pak to budeš brát jako běžnou věc..