Jsem na tom stejně jako ty-myslela jsem si svoje o lidech,co si nedokážou uklidit. Jenže teď mám děcko a docela speciální,musí se s ním hodně makat,cvičit,objíždět lékaře v různejch městech,do toho jsem se v rámci duševního zdraví vrátila do práce na mikroúvazek.Stíhám vařit,prát,žehlit atd.,ale na nějaký šůrování už není morál....myslím,že když už máme něco ošidit,tak ať to není manžel,ať to nejsou děti,ani naše tělo,ať jsou to pitomý okna a podlahy.

Já jsem to zkusila jen jednou,ale bylo to super a ten týden jsem toho stihla jinak moc!