Tím se užírám dost často. První syn je totiž šíleně vzdorovitej, náladovej, má dost hrozné záchvaty vzteku. Nevydržím s ním sama víc dní v kuse, tečou mi nervy (myslím když mám na starost i další děti, když bych byla jenom s ním, tak bych to snad zvládla). Ostatní 2 jsou klidní, pohodoví....
Pořád přemýšlím, čím to je...... 1. syna jsem měla za studií (ale byl chtěný), čili času málo, všechno bylo pro mě nové, žili jsme ve městě, byl to takový hektický život, nedokázala jsem být ta klidná a vyrovnaná máma, kolikrát mi ujely nervy...V těhu mi dost tvrdlo břicho, musela jsem pak i ležet. A taky mi dr. dělala hrozně moc utz a já, i když jsem se docela bála, že to může mít na mimi negativní vliv, jsem nedokázala říct ne...
Synova povaha tím vším může a taky vůbec nemusí být ovlivněna (je pravda, že manžel byl jako malý prý dost podobný...), stejně si to ale pořád dávám za vinu....Ach jo...