Bohužel to mám také tak.
Možná ještě horší v tom, že při pohledu do minulosti se mi zásadně vybavují pouze negativní věci.
Určitě se třeba mé dětství skládalo převážně z pozitivních zážitků, ale já si na ně zkrátka nepamatuju, ani když se o to snažím. Negativní zážitky si bohužel pamatuju do nejmenších detailů.
Strašně ráda bych se toho zbavila, leč nejde to.
Se starším synem jsem jistě též zažila pěkné chvíle. Ale jaké? Nevzpomínám si na ně. Průsery s ním, staré klidně 10 let, vidím v jasných barvách.
Můj nick je holt trefný.
Občas přemýšlím o tom, zda se, v mém případě, nejedná o konkrétní psychickou poruchu.