Bohužel mám tuto zkušenost se svým starším synem. Když mu bylo sedm, vylítl nečekaně do místnosti a vrazil do mně. Právě jsem nesla dva hrnky s vařícím čajem. Syn byl popálen na obličeji a krku.
Okamžitě jsem ho vzala do auta a ujížděla směr vinohradská nemocnice. Za jízdy jsem jim volala, aby byli připraveni na příjem. Syn byl v též v šoku a počůraný. Měla jsem na paměti, že musím dorazit k ošetření co nejdříve a jela jako o život. 40 km jsme zvládli za 25 minut.
Synovi na popáleniny přiložili prasečí kůži, kterou tam měl pár dní. Díky tomuto ošetření, nemá syn ani jizvy. Už po dvou měsících byl téměř v pořádku a po půl roce nikdo nepoznal, že byl popálen.
Tenkrát bylo v republice jen velmi málo pracovišť, které prasečí kůži měly k dispozici. Nevím, jak je tomu dnes. Tohle je příhoda stará víc, než deset let.