Dobrý den,
před půl rokem řekl dceři (10 let) ortoped, že náš boj se skoliózou bohužel prohráváme... Neurolog hned následující týden úplně stejné vyjádření.
Rozhodli jsme se udělat maximum - chodily jsme na rehabilitace, asi 4 měsíce jsme doma fakt poctivě cvičily každý den 10 min. (nejlépe použít kuchyňkou minutku, aby dítě mohlo sledovat kolik času ještě musí vytrpět ), dceru jsme přihlásili do tanečního kroužku, přestože vůbec není sportovní typ, občas nějaké to plavání a hlavně - jednou týdně celý půlrok jsme jezdili na hipoterapii.
Teď po půl roce se oba lékaři opět shodli - dokonce neurolog řekl, že teď nemusíme DĚLAT VŮBEC NIC! Páteř je krásně rovná. Cestou domů mi radostí tekly slzy. Vím, že zatím ještě nemusíme mít vyhráno, ale přesto jsem za to momentálně strašně šťastná.
Určitě pomohlo pravidelné cvičení doma, ale můj názor je, že jezdění na koních, přestože jsme to měli asi 30km tam a 30km zpět, dále cenově to taky není zrovna nejlevější záležitost, vůbec toho nelituji, jsem si jistá, že to na dceřinu skoliózu mělo ten největší efekt.