wonder, nevím, co ti je, ale podobné pocity jsem měla prostě v depresi. Diagnostikované. Na psychiatra jsem byla, jen pořád lékaři hledali tělesnou příčinu (trvalo to hrozně dlouho) a mně to pak došlo samotné. Takže jsem ho vyhledala, dostala léky a ty mi umožnily s tím bojovat. Mně nevyhovuje vyzpovídávání se apod., léky řešení byly.
Je to dočasně za mnou, léky poměrně dlouho neberu, ale v případně jakýchkoliv problémů už vím, že nebudu na nic čekat a znovu si pro ně dojdu. Nestydím se za to a vím, že to zbytečný trápení oproti troše chemického serotoninu v mozku za to nestálo.

Mně ne. P.S. taky netvrdím, že to bez léků nejde apod. nepaušalizuju. Jen i tenhle druh pomoci je možný.

V každém případě, ať je lépe