Sojko, nevím jestli se dokážu vyjádřit přesně, každopádně chci napsat něco upřímně, nerýpu...
Takže: Co dělat, když máš dojem, že už jsi poslední, kdo k tomu psychiatrovi nechodí a že jsi tedy jediná, na koho není třeba brát ohled, kdo si musí nechat naložit na záda a nesmí klesnout, protože už je poslední, kdo může nosit???
Taky bych se kolikrát chtěla na všechno vykašlat, skočit s okna, zhroutit se, nebo co já vím, nasadit si na hlavu igelitový pytlík a tvrdit, že se chráním před radioaktivním spadem a odevzdat se do péče odborníka a MÍT KLID?
Rozumíš mi? Tohle třeba brání mně k tomu doktorovi jít - aby tu někdo ještě zbyl, kdo cítí věci v původní podobě a je připraven postarat se o sebe a ostatní (blázny). Do pr..le. Pardon.