Klidně napíšu, že čas od času ano.
Jak píšeš, prostě se najednou sejde pár věcí, která já neovlivním, to mě asi na tom ubíjí nejvíc.
Pokud se to táhne delší dobu a já čekám každý den, že už to bude lepší a ono není ... pak mívám ten pocit, že už to nevydržím a řešením by bylo odejít.
Pokud dojdu až sem, klidně o tom přemýšlím i několik dní. Obvykle to končí, až když si začnu představovat, jak by to bylo, když by bylo PO.
To zabírá a myšlenky mne opouští.
Přece nejsem takový srab, abych to odpískala v nejlepších letech
Pravda je, že se vždycky všechno nakonec nějak vyřešilo a to, co se zdálo zprvu hrozné, bylo nakonec vlastně to dobré.
Takže chápu a hlavu vzhůru !!! Bude líp .... jednou.