Kdybys nakonec na jogurtovač třeba zanevřela, žádný problém - výborný hustý jogurt se dá v pohodě, velice jednoduše a levně udělat i bez něj. Já ho dělám už dlouhá léta tak, že v hrnci zahřeju mléko těsně pod bod varu (z mléka se kouří, hladina se napíná, ale ještě se nevaří), odstavím z ohně a nechám pod pokličkou vychladnout na cca 40 stupňů (přiznám se, že zkouším prstem - musí to být příjemně teplé tak akorát). V této chvíli přidám jogurt rozkvedlaný v troše teplého mléka - na 1 l mléka cca 5 lžic i více bílé Hollandie nebo jiného přírodního jogurtu, dobře v hrnci rozmíchám)a pak celý hrnec i s pokličkou dám nejméně na 8-9 h do tepla (dělám to tak, že ho dobře obalím starou teplou vestou a přes to ještě starou šálou) a celý tenhle balík dám do klidu v pokojové teplotě (nevím, jestli je to pověra, ale slyšela jsem, že v této fázi se hrncem nesmí hýbat ani do něj třeba nechtě žduchnout, jinak prý se jogurt neudělá..). Většinou to dělám přes noc - ráno rozbalím, sundám poklici a většinou je jogurt tak tuhý, že se dá krájet nožem. Vezmu síto, položím přes něj utěrku, pod to hrnec, do síta vyleju všechen jogurt i se syrovátkou, která prokape a v sítu zbude jen to nejhustší. Pak buď přechovávám v lednici a odebírám z hrnce podle potřeby (zdá se mi to praktičtější než systém malých skleniček, které je pak potřeba vymývat), anebo si uděláme něco jako tvaroh či sýr (alespoň tak nějak to chutná): odkapanou jogurtovou hmotu nandám do smaltovaného cedníku (mám takový starodávný, hezký), tam nechám odkapávat klidně třeba přes noc a ráno vyklopím tuhou homoli, která se dá krájet nožem jako čerstvý sýr a má i podobnou konzistenci. Výborně chutná s dobrým chlebem, nakrájený na plátky a posypaný zelenými natěmi.