Syn (5,5) přímo používá spojení, že to není spravedlivé..např. že tatínek si koupil pití a hranolky u MCd, ale jemu jen hranolky (moc tam nechodím tj. bral to jako velkou újmu), nebo že my se večer jsme dlouho vzhůru a on není, nebo a to mne překvapil, že rodiče si mohou říci, co chtějí dělat a co nechtějí a podle toho se rozhodnout, ale děti musí často dělat, co nechtějí a nemohou se rozhodnout :) neříkám mu přímo "natvrdo", že má pravdo, že to je nespravedlivé..ale spíše, že má pravdu, že takto to chodí, že je tím, že rodiče pracují, vydělávají peníze a tak mohou rozhodnout, co si koupí (až on jednou...atd) atd. ale čas od času se vyskytne situace, kdy skutečně zažije něco nespravedlivého (např. paní učitelka ve školce mu vynadá za něco, co neudělal atp.) a tak se snažím mu ukázat, že i to se může stát, že je to těžké se s tím vyrovnat, že to může bolet, ale takto se to může stát, že i já můžu třeba pro něj nespravedlivě třeba říci, že něco udělat a on to přitom neudělal atd. Já sama si z dětství nespravedlivosti pamatuji velmi dobře, tak uvidíme, jak se tím bude srovnávat :)