Od malička holkám vysvětluju, že něco je nebo není spravedlivé. Teď je jim 2,5 a 5 a nejčastější hláška u nás doma je "to není fér!". V jejich dětské verzi je spravedlnost, že dostanou všeho stejně a že se jim vyhoví, protože byly hodné apod. Mám blbou náladu a už týden odpovídám, že život není fér. Že musí počítat i s tím, že něco nebude podle jejich spravedlnosti a stejně to není špatně, jen je to nejlepší řešení v dané chvíli. Je to na ně ještě moc složité a já zjišťuju, že sama neustále používám argument, že něco není spravedlivé. Asi bych chtěla mít z dětí větší realisty, než jsem já. Používáte taky vůči dětem argument, že něco je nebo není spravedlivé?