my hubičkujeme na tvářičky i pusu, jak to vyjde, "cizí" tj. babičky, dědy většinou na tvář a nebo jak nastaví. No a úplně cizí, tj. kamarádi atd. vůbec nebo když chce. Když sama nechce, neříkám jí to NIKDY. Když se kamarádka, co jí malá miluje, jestli jí dá hubičku, tak buď řekne jo nebo ne ale žádné takové to "dej tetě přece hubičku" neexistuje. Taky má svůj rozum a když nechce tak nechce.
Ale lžičku neolizuji, jen když je nutné, tj. zkouším horkou polévku nebo tak něco. I při dochucování jídla si vezmu lžičku a myju jí nebo beru novou (když je ta myčka). Trpím hodně na opary, tak nad tím nemusím přemýšlet jestli ho mám či ne a ten návyk mám na pořád.