Jenže odříkaný ten krajíc bude, až on ho bude znát a vyžadovat a Ty ho nebudeš chtít dát nebo ho dát tolik.

Zatímco dokud dítě něco nepozná, tak to nevyžaduje nebo mu snadno najdeš nějakou přijatelnou alternativu. Švagrová taky dávala všechno hned odmala a kromě zácpy u děcka ji ještě pěkně zmlsala. Ke svačině měla tatranku (jen jednu přece), ale nepřislazená ovocná přesnídávka jí pak nechutnala. A totéž u jiných jídel. Nedávno se snad půl hodiny na návštěvě u babičky vztekala, že chce čokoládu, jenže ji zapomněli doma a nic jinýho jí nebylo v tu chvíli dost sladký. Ještěže měli na stole slaný pohoštění, tak se holt nacpala krekry a tyčkami.

A přechodu na MŠ bych se nebála. Syn tam prostě občas sní i to uzený, už mu tam i nějaký ten bonbon nacpali, ale že by z toho byl kdovíjak odvázaný, protože to do té doby neměl a doma nemá, to tedy ne. V podstatě mu to bylo úplně jedno, až mě to překvapilo. Spíš najdu nějaký bonbon ve skříňce, kam je s tím učitelky posílají, pokud to nesnědí hned nebo aby si to nechaly až po obědě. Za tenhle přístup jsem jim teda vděčná. Takže podle mě není fakt co urychlovat.

Jinak ohledně sladkostí nejsme svatí. Ty nemastné neslané kukuřičné tyčinky, s těmi jsme začínali, sem tam nějaký piškot nebo sušenky Sunarky nebo obyč Bebe hranaté. Samozřejmě když upečeš, tak tím líp, taky nahrazuju cca 1/3 obyč mouky moukou celozrnnou. A naše děti zbožňují perníčky z celozrnné žitné mouky (recept je přímo na tom pytlíku s moukou a je výborný, je to měkké skoro hned a měkké to i vydrží. Pokud se teda doře schovají Děláme autíčka, vlaky, zvířátka. Já už mám děti trošku starší, takže dávám i koláče s jablečnou nebo tvarohovou náplní, buchty apod. Hodně oblíbený u mě i u dětí je štrůdl.