Limai,
zkušené bezplenkářky tvrdí, že to "čurání každou chvilku" si děti vypěstujou většinou až časem. Protože nemají příležitost vykonávat potřebu "mimo hnízdo", tak na tu příležitost přestanou čekat. Podobně jako starý lidi s plenou čurají po troškách, protože nemá smysl čekat hodinu nebo dvě na mísu, když jim ji nikdo nenosí. Vlastně naučená inkontinence.

Ale nemůžu posoudit z vlastní zkušenosti, jestli je to pravda. Někdy může být, řekla bych. Ale stejně tak určitě existujou učuránkové učuraný.

Ostatně náš pižďuch čurával co dvacet minut, když byl mrňavej. Ale lepší se to. A zdaleka jsem tenkrát neusilovala chytat všechno, spíš bylo cílem, aby pochopil, že se nemusí čurat pod sebe, že lepší je to mimo plínku. Teď už si počká.