To jsem ráda, že má někdo podobný problém. Já jsem typ(nevím proč), který si pamatuje snad každý-a tak se ke mně na ulici někdo hlásí a já vůbec nevím, kdo to je...často to maskuji neutrálním rozhovorem
Dělala jsem v několika školkách-teď mě potkávají rodiče(já si pamatuji jen děti) a ty starší bych samozřejmě měla zdravit orvní já, ale já je nepoznám. Tak jsem asi za neslušnou, že nezdravím. Nebo lidi poznám, ale nevím, jestli si tykáme, nebo vykáme-a tak někomu řeknu ahoj-a on dobrý den-trapas. Ale já se "omlouvám", že ve školkách bylo vždycky kolem 100 dětí, každý měl dva rodiče, prarodiče...a kdo si to má všechno pamatovat, že?