jojo, "někdy taky vůbec ničeho" + kombinace blbé paměti na obličeje/jména/odkud dotyčného znám, to je docela otevřená brána k faux-pas.

Já teda obličeje ještě jakžtakž (resp. vím že mám problém se při hovoru na ty lidi dívat, neumím se zkrátka dívat do očí). Na jména jsem natvrdlík, dokud to nevidím napsaný tak moc nic (to pak koktám něco ve smyslu "minule jsem mluvila s paní K.. K... a doufám že mi ten druhý napoví jak se dotyčný jmenoval).
No a zařazování lidí kteří se ke mě hlásí... taky mínusové, tuhle jsem si v divadle o přestávce popovídala s jedním velmi příjemným mladým mužem a jeho ženou, on mě evidentně znal z mé pracovní minulosti ale já jsem vůbec netušila jestli to byl dodavatel, odběratel (spolupracovník fakt nejspíš ne, to bych myslím dala), nebo můj student, nebo kolega v jazykovce, nebo kdo..... Ale když on se ke mě obracel s takovou důvěrou že přece "musím vědět" tak jsem se kor před tou jeho ženou nechtěla schodit že nevím o koho jde...