Jsem na tom úplně stejně-ne-li hůř, nemohla jsem si zapamatovat ani svého manžela-teda, když za mnou začínal chodívat (když jsme se poznali)-poznala jsem ho podle způsobu, jakým se přibližoval-podle typu chůze a jak se ke mě choval-jsem si vždy řekla, to je určitě ten, co za mnou byl i včera a předevčírem
Mám problém si zapamatovat i sousedy-ještě když je potkám v naší ulici-tam se snažím pro jistotu zdravit každého, i když mi to dělá problémy, že se stydím, ale když takového souseda potkám někde jinde, je to průšvih, protože málokterého poznám.

Na střední mi trvalo snad půl roku poznat své spolužáky i mimo třídu a mnohdy jsem také jednoho spolužáka zaměnila za druhého-nepamatuji si ani barvu vlasů...
Nejhorší je, že si nepamatuju ani jména..

Za to si pamatuji vše, o čem si s daným člověkem povídám a td. takže většinou si zařazuju člověka podle toho, co a o čem povídá, jak se vajadřuje a td.