promiň popletla jsem to, máš holčičku.
My to měli stejně, syn co jsem ho odstavila v roce a půl od kojení, začal spát celou noc.
A ač jsem dělala s malou totéž a přesně jako ty, jsem si slibovala.. až přestanu kojit (byly doby, kdy nespala víc jak hodinu v kuse, vzbudila se i 10x - 15x za noc.. no hrůza). Furt jsem si ale říkala, protože kamarádka holčičku o půl roku starší to měla podobně, že se to upraví.
Ale nic.. teď to bylo asi dva měsíce lepší, byli jsme zavření doma, syn byl dlouhodobě nemocný, ale jak je zdravej a je hezky, začali aktivity a malá opět "vyšilovat"
Protože čekáme na červen třetí, tak jsem to chtěla vyřešit než se narodí.. a trochu mě to nakoplo.
A přesně jak píšeš, když je hrozná noc, probudí se malá taky hrozně a je protivná celý den.
Spát nechodí přes den už od necelých dvou let, usne spíš výjimečně.. a když tak i tak se budí do breku, nebo třeba spí 2,5 hodiny ale mezitím se 3x vzbudí a já musím k ní, ji jít utišit.

V noci pokud jsem doma, nechce ani manžela, vyhysterčí se na maximum a není k utěšení. Děsy přesně, je jak když mě nepoznává, třeba i do mě bouchá. Jsou jí tři a skoro dva měsíce.
A to teď už spala hezky, že jsem s ní nebyla v posteli, ale spala na posteli pod ní a když bylo potřeba, jen jsem jí dala ruku a byl klídek. Posledních 14 dní už s ní zase musím ležet v posteli, křečovitě mě drží.
Naštěstí nikdo neříká, že je rozmazlená (jen manžel měl takovou myšlenku, ale on to zase nemyslel nijak zle), já ale to prostě jako matka cítím, že něco není v pořádku. Víš jak to myslím?
Prostě není to o tom, že ji člověk nechá vyřvat, ona je nešťastná sama ze sebe a neví si se sebou rady, není to vzdor nebo snaha si něco vynutit. Prostě ji něco trápí.
Tak doufám, že nám pomůžou.