DD rodinného typu znamená, že jsou tam menší skupinky dětí, že mají třeba bydlení přizpůsobený a tak má každýá ta skupinka svoje místnosti, ale stejně se jim tam pořád střídají minimálně 3 tety, každá je tam nějakých 12 hodin a přijde zase za dalších 24, má jich na starosti asi 5, a to i těch ročních, nemá čas se pomazlit, dítě pochovat tak, aby se naplnily jeho potřeby, když je dítě nemocné nebo smutné, musí se s tím porvat samo, když jde do nemocnice, tak samo, bez ohledu na to, že je mu třeba půl roku nebo 3 roky, ničemu nerozumí, všeho se bojí a prohlubuje se mu deprivace.

Vidím to asi tak, že když už musí dítě v DD být (mělo by to být ale dočasně, než se co nejrychleji najde rodina), tak by to měly být rodinné DD a ne kolosy, jak to bývalo dřív,

ale stejně - poroč u nás neexistuje profesionální pěstounská péče? to by nemusely DD být vůbec, žádné

péče o postižené děti je náročná, strašně náročná na čas i na peníze, příspěvky státu jsou tak malé, že málokdo je nejen ochotný ale vůbec schopný se o postižené dítě postatat, takže vzít si třeba do PP postižené dítě znamená takové finanční ztráty, že si to málokdo může dovolit
přitom když je dítě v DD, tak stát tomu DD dotuje jeho potřeby

chtělo by to změnu celého systému, dávat peníze na dítě títěti a ne ústavu (a rodině nic) a zároveň zrušit většinu DD, ještě by stát ušetřil