Já se taky vždycky snažla dítě v rámci možností informovat, že pan doktor neublíží a co se asi tak bude dít. Bylo to stejně houby platné. Když asi tak 3-letému dítku brali krev, drželi jsme ho se sestřičkou, aby se nemlelo a doktorka se mezitím snažila odebrat krev ze žíly. Než jsme vešli do ordinace, bylo v čekárně asi 20 lidí, maminek s dětma. Dítko řvalo tak, že když jsme vyšli, byli tam jen dva, zbytek to vzdal. Řevu jako když Herodes vraždil neviňátka.
Jo, ale když brali krev mně nebo mi vrtali zub, to mohla nahradit injekci nebo vrtačku. Jen sssááá, ssááá, ssááá a já nesměla ani pípnout. Zubařka z toho měla prču a já přitom bolestí málem podlezla křeslo a odpíďalkovala se pod linoleem pryč.