Gigo,
ale já jim to neberu, mne to jenom děsí. Je to jinej svět, kterýmu nerozumím a od kterýho se držím co nejdál. A není to proto, že bych konverzovala výhradně o Heideggerovi. Já spíš nekonverzuju vůbec, jediný co ze mne padá jsou vtipný historky. Od dětství nesnáším věci, který se pořád opakujou. Asi je to určitá forma duševní choroby. Stereotyp je pro mne fakt poloviční smrt. Chápu, že to většina lidí takhle nemá... jen tomu nerozumím a nikdy rozumět nebudu.