Asi jsem výjimka, ale mně se u mých kluků vyplatilo nic moc neokecávat. Když chodil mladší v necelých 4 letech na předoperační vyšetření, řekla jsem mu, že jdeme prostě k paní doktorce. Když došlo na krev, řekla jsem mu, že se mu paní doktorka podívá na ruku a vezme mu krev a on se má dívat jinam. Neodolal a díval se, jak mu krev teče. Absolvoval to asi 3x. Nikdy nebrečel a dost dlouho potom se vždycky toužebně ptal, jestli mu zase nebudou brát krev. Dokonce se chodil dívat i když jsem byla na krvi já. Nevadí mu to, bere to jako součást vyšetření. Ale každé dítě je samozřejmě jiné.