ahoj,
a co se jí tak zeptat, co myslí ona, co to je?
Jedna dětská psycholožka mi říkala, nezahlcovat děti zbytečnými detaily.

Zeptej se jí, co ona si myslí, že to je a co přesně na tom ji zajímá a odpovídej pouze na to, na co se ptá, žádné zbytečně detaily ani podrobnosti.
Možná tě překvapí, jak na celou věc nahlíží. A možná budeš i v šoku, jak moc je v obraze.

Mám stejně starého kluka a je taky hodně zvídavý, ale třeba když jsem čekala sestřičku, byly mu čtyři, tak se neptal, jak se do bříška dostala, ptal se jestli tam má hračky, co jí, kdy spí.. a tak..

Teď se ptá už víc, jak se miminko dostane ven, jak se dostalo dovnitř, jak bylo velké, jak roste, co je plodová voda.
Odpovídám, ale jen na to, na co se ptá, na co se neptá, hovor nezavádím a musím říct tedy, že nelžu, ani mu nevykládám nějaké nesmysli o včeličkách a tak.
Bere to úplně v pohodě. Cítí se důležitě, že s ním mluvím jako s dospělým. Myslím, že je lepší jim to říkat rovnou na rovinu, aby pak nebyli v šoku, až někde uslyší třeba slovo penis.