Přidat odpověď
Jaňulíku, nemám čas pročítat celou diskuzi, ale možná přihodím ještě zas jiný pohled na věc. Studuju...už strašně dlouho, nejdřív jsem dodělala jednoho bakaláře, pak začla úplně od začátku dva obory magisterský a jeden z nich ještě po dvou letech změnila...takže už je to fakt hafo let. A celou tu dobu mě to naprostou většinu času vůbec nebavilo, motivaci jsem měla podobnou jako ty - byla tu ta možnost a jednou mi to snad k něčemu bude. A pak taky chci dodělat, co jsem začla.
Je to asi dost zvláštní, ale daleko víc mě to začlo a bavit a i mi to začlo tak nějak víc jít, když se nám narodilo první dítě - to jsem byla asi ve druháku toho druhýho studia. Od tý doby je to vlastně docela fajn. V prvním těhotenství jsem dělala postupky na jednom oboru, v druhém těhotenství postupky na druhém oboru, psala diplomku a dělala státnice zas na tom prvním oboru. Teď mám teda dvě mrňata, zbývá mi pár zkoušek a už "jen" státnice. A za sebe můžu říct, že až s dětma mi dělá studium radost, je to pro mě kontakt s lidma, trocha intelektuální práce.
Celou dobu studuju v denním studiu, ale mám výraznou pomoc a podporu babičky i manžela. Takže moje zkušenost se studiem s dětma je veskrze pozitivní.
Fakt ale je, že jsem byla při prvním miminku o 5 let starší než ty a s manželem jsme byli spolu už 8 let, z toho 2 roky manželé. Záleží na vašem vztahu - vím i to, že kdybysme se potkali později, taky bysme klidně daleko dřív a rychleji skákali do svatby i do rodiny.
Předchozí