Našemu synovi bude brzy 5, ale ze smrti si nějak nic nedělá.. Jsem ráda, že ho to netrápí, ale někdy mi to přijde až divné.. A to mu cca před rokem zemřeli 2 pradědečkové a jednoho z nich vídal hodně často, dneska si ho ale nepamatuje, když řeknu jméno. Také se chtěl jet podívat na zabijačku a prý to pro něj celou dobu bylo v pohodě (já tam nebyla, něco takového bych asi nezvládla) a když se vrátil, měl z toho zážitek.. Nevim, jestli je to dobře nebo ne, zatím to nechávám..
Ale abych se vyjádřila k vašemu opačnému problému.. Vzpomněla jsem si, že nám ve škole říkali o knížce, kde se řeší téma smrti-příběh chlapce, kterému kdysi zemřel otec. Jmenuje se to Dívka s pomeranči, autor Jostein Gaardner. Četla jsem od něj jinou knížku a byla zajímavá a milá, autor má knížky na témata k zamyšlení..