Já spokojená jsem. Zajímalo by mě, jak strašné jméno někdo musí mít, když si ho po třicítce změní.
Jména dětí jsme dali po velkých diskuzích a kompromisech. Daniela po manželovi, říkáme jí Danielko, Dany. Taktéž mám kamarádku Danielu, nikdy mě nenapadlo nazvat jí Dano
Snažila jsem se pro děti vybrat jména, aby mi na to šly nějaké zdrobněliny. Ovšem když se s chlapem nemůžu a nemůžu dohodnout, tak je to holt těžký. Zrovna Patrika jsem nechtěla kvůli tomu, že mi na to žádná zdrobnělina nejde. A "Páťa" se nelíbí ani mě, ani manželovi. Prý mu bude říkat Patriku a všichni ostatní taky. On potřebu zdrobnělin nechápe, u nich se to moc nepoužívá. Takže máme Patrika, Patrička...