Ale jo, Jeno, inteligentní být může v podstatě kdokoli... ale právě toho kamaráda, jak ho popisuješ, bych já domů nechtěla ani omylem, byť je jako člověk sebekvalitnější, protože tenhle přístup k životu by mě neskutečně štval. Mám kamaráda, který je sice tedy VŠ a v oboru poměrně úspěšný, mám ho moc ráda, je s ním sranda, pořád o čem kecat, čteme stejné věci, líbí se nám stejné filmy, ale nejen že bych ho nechtěla za milence, ale ani za manžela bych si ho nevzala, i kdybych byla sama - prostě proto, že sebou jaksi nechá vláčet životem (a následkem toho prochází už několikátým neuspokojivým vztahem) a to já neskousnu. Navíc o tom ví, ale nějak se nikdy nedokáže ve správnou chvíli vzepřít (nebo zapřít?) sám za sebe - když už, musí ho do toho někdo natlačit. Což bych v situaci jeho manželky musela být já, a to bych nevydržela. Holt je to o prioritách... ale to už jsme nějak off topic