Mam sestrenici, ktere jsme cely zivot rikali zdrobnele, kdyz se narodila jeji dcera, dala ji stejne jmeno jako ma sama a pozadala nas, at ji uz rikame normalne a jeji dceri tou zdrobnelinou, ze se toho konecne zbavi. :) Opravdu se snazim, ale je to tezke, ten zvyk je tak zazity, ze mi to hodne casto uklouzne a v rodine o ni stejme mluvime porad zdrobnele. Jenom jsem chtela napsat, ze to nejaky cas trva, jde o to jestli to tvoje rodina ignoruje zamerne nebo jestli se snazi a jenom jim to vzdycky uklouzne aniz by si to uvedomili. Jedina rada je opakovat jim to neustale a neustale opravovat, tak jedine by si mohli zvyknout, je to ale dost tezke z te opacne pozice.

Jinak me se moje jmeno taky nelibilo, kdyz jsem byla mala, pripadalo mi ze se ke me nehodi, strasne se mi libilo jmeno Barbora, no a co jsem se nedozvedela, ze mama s babickou celou dobu chteli abych se tak jmenovala, nicmene muj otec jim to nakonec zatrhl. Jestli nahodou uz dite v brise nevnima jak se o nem mluvi a jmeno vybrane na posledni chvili neni pak to ono. :) Ted jsem ovsem rada za svoje jmeno, mam pekne, Barbora bych byt nechtela.:)