Člověk věří, čemu věřit chce. Klienty kartářek apod. považuju sice za zoufalce, ale když skupina vysokoškolských studentů uvěří horoskopu z novin, tak je celkem jasné, jak funguje podvědomí. A taky jak moc "přesná" musí být ta vyvěštěná data, aby je člověk považoval za věrohodná.

Že věštec neví předem, jakou kartu vytáhne, je jasné, a taky je to jedno. Může odvykládat naprosto cokoli, co mu karty přinesou (většina životních situací je univerzálních a dříve či později pravděpodobně nastanou v životě skoro každého) a člověk, který je připravený uvěřit, se toho rád chopí. Pokud věštec doplní ještě pár osobních dat (například získaných bokem), má klienta v hrsti a efekt je dokonalý.