Mám prostou otázku: jak často si hrajete s jedináčkem?
V rodině máme dost odstrašující případ v podobě neteře, tkerá je absolutně připoutaná k mamince. Už od miminka se jí švagrová pořád tak věnovala, že si dítě navyklo hrát si jen a jen s ní. Sama si hrát prostě nedokázala. Jakákoliv návštěva tudíž spočívala v tom, že si malá přišla pro maminku a maminka si s ní poslušně šla hrát do jejího pokojíčku, místo aby se věnovala sama sobě a případně pokecala s hosty .. nemluvím již ani o hlídání babiček, které se stávalo skutečně velimi náročným, neboť si při jejím hlídání babička nemohla ani uvařit... Tohle bych opravdu nechtěla dopustit. Mám také jedináčka, 16 měsíců. Jak se tedy zachovat, abych tak nedopadla, ale přitom dítě "nešidila" o společnou hru? Máte zkušenosti?