No bud v klidu, nejsi zas až takovej exot, podobný pocity zažívá spousty žen, jen se jaksi o tom "nesluší mluvit" protože by si připadaly jako krkavčice, mají pocit, že okolí od nich očekává, že se budou pořád vznášet na růžovým obláčku štěstí.

Není to tak, možná tě drtí odpovědnost, tak to zkus brát svý mateřství víc zlehka, ale spíš /zvlášt pokud jsi byla delší dobu zvyklá na "svobodnej" život, tě drtí to, že je na tobě někdo absolutně závislej - už to kojení - a že jsi svázaná. Vlastně máš pocit, že nemáš vlastní život.

Na to rada není. Sice antidepresíva ti můžou trochu pomoct, ale spíš pomůže až čas...nejdřív až přestaneš kojit a budeš moct někam dýl "vypadnout" a odpočinout si od dítětě - pak zmizí i ten hroznej pocit, jak je na tobě závislý - a časem, jak dítě poroste a pokud budeš mít hlídání, bude se to zlepšovat, když si dokážeš najít prostor pro svý osobní aktivity /a zase - budeš-li mít hlídání/.

Ale jednoduchý a rychlý řešení nečekej. Mateřství je jedna z věcí, který si člověk bohužel nemůže "jen tak vyzkoušet nanečisto" a když mu nebudou vyhovovat, tak je změnit. Pak je někdy šokovanej, že je to jiný, než čekal.