Viktorko nesmíš být zas tak útlocitná, napadlo mě tenkrát poprve totéž - o nějaké laryngitidě jsem nikdy neslyšela a první nejkritičtější noc jsme vůbec netušili,že je nějaký problém, druhý den ráno jsme jeli k lékaři a ten nám právě sdělil diagnozu a řekl,že tu nejhorší noc máme za sebou a že se mohla taky při záchvatu udusit. Tenkrát nám předepsal čípky, bohudík jsme je doposud nemuseli použít,ale rozdali jsme každé babičce jeden pro případ,že by se to někdy mělo opakovat. I když moje tchýně čípek beztak už nemá a je někde v koši.

A ne každé dítě je tím ohroženo, říkal pan doktor,že když se to objeví jednou tak je ta možnost,že se to bude opakovat vyšší. Ale že spousta dětí se s tím nikdy nesetká.
Nejde se připravit na všechny nemoci světa, ono jde spíš o to,že když se pak něco stane tak se musí správně zareagovat,takže volat sanita a na nic nečekat. Prostě znalost první pomoci a nějaký selský rozum to je to nejlepší.
Já mám to "štěstí" nebo "smůlu" že už jsem se za svůj život setkala s několika událostma,haváriema a musela jsem poskytovat první pomoc,že už jsem tak nějak připravená reagovat,ale je jasné,že ne každý je schopný nezpanikařit a zareagovat správně ...