No to máš pravdu, babiki, to jsem napsala blbě.

Ale jako heterosexuální máš šanci založit rodinu a žít spokojeným rodinným životem. Zhusta to nevyjde, vím.

Jako homosexuální jí prostě nemáš, i když se na hlavu postavíš - máš možnost to zkusit nějak obejít - lesby, které se prostě vyspí s vytipovaným otcem, různé formy umělého oplodnění, diskutované surrogátní mateřství, pokusy o manželství - na tom všem (zejména z hlediska dítěte) bývají už z principu nějaké vady - rodina je od začátku nekompletní, homosexuální rodič (i ten druhý nakonec) je v heterosexuálním vztahu nešťastný, neubrání se nevěře, ta se provalí, trápí se všichni...

Takže homosexuál, kterej nemá srdce z kamene, holt na tu touhu po rodině rezignuje - ale žere ho to a fest (a právě proto, že má srdce). To mi právě přijde smutný.

Katolická církev jako jediný řešení vidí život bez rodiny - no ale co ta praktická realizace, že jo, to taky není nic jednoduchýho (většinou není možný bez nějakýho průseru žít ve stejnopohlavním společenství, třeba v klášteře, a trvalá osamělá domácnost, to je teda taky těžký).

Zkrátka já vidím homosexualitu jako fakt těžkej kříž i při vší toleranci a ohledech a upřímně to nikomu nepřeju, na rozdíl od povedené rodiny.