Tak ještě že paní ředitelka "našeho" děcáku si to nemyslela. Několik let jsme si brali už staršího kluka, se kterým jsme se seznámili jako vedoucí na táboře. Míša VĚDĚL, že u nás nemůže být na stálo a hned na začátku jsme se domluvili, že budeme jako teta a strejda. Nezavalili jsme ho dárkama, neb na ně nebylo, ale na výlety atp. jsme jezdili. Ale taky s náma zažil opravu chalupy, zažil i učení do školy. A když byl větší, tak jsme spolu probírali i praktické věci ze života, aby aspoň tušil, jak to vypadá venku. I ty zmiňované Vánoce u nás trávil a do dneška na to rád vzpomíná. Ostatně se o svátcích vídáme stále. Pro naše děti je totiž něco jako nevlastní starší brácha.

Stýkáme se do dneška, je z něj prima kluk. Dokud byl v děcáku, tak od nás nikdy nedostal peníze, ale po domluvě s jeho vychovatelkou dostal třeba dražší knihu. A když si našel první místo, tak jsme mu pomohli v začátcích, dokoupili pár věcí co potřeboval a ano, párkrát jsme mu já nebo manžel dali "kapesné".