Nehrotila bych to, ale taky bych nekašlala na to, co říká učitelka ve školce. Má totiž srovnání s ostatními dětmi, vidí je celý den. Pokusila bych se z ní nějak diplomaticky vytáhnout, čím je podle ní tvoje dcera "jiná". Možná to problematiky bilingvních dětí jen "nevidí" a zbytečně plaší. Na druhou stranu si mohla všimnout nějakého problému, který ty přehlédneš, protože svou dceru nepozoruješ tak dlouho ve společnosti vrstevníků.

Všechny bilingvní děti, co znám, začaly mluvit zhruba ve stejnou dobu jako jednojazyčné. Dělaly klasické "chyby", tj zpočátku míchaly jazyky nebo gramatická pravidla (skloňovaly třeba anglická slova po česku nebo do české věty namrskaly německá slova). To naopak vůbec nevadí, i když některé učitelky, co se s tím nesetkaly, na to koukají jak zjara a "varují" rodiče.

Problém se mezi mými známými vyskytl jen jednou, tam si toho taky všimla učitelka ve školce a zjistilo se, že chlapeček má LMD, nakonec lékaři doporučili dočasně "vysadit" jeden jazyk, počkat, až se rozmluví v jednom a pak teprve se vrátit k druhému. Jakékoli problémy podobného typu je dobré začít řešit co nejdřív.

Jiný problém jsou tzv. pseudobilingvní děti, do nichž rodiče hustí jazyky, které nejsou jejich rodnou řečí (nevím, proč to dělají zejména ti, kdo tu cizí řeč zas tak dokonale neovládají a už vůbec v ní neznají "dětskou mluvu", říkanky a podobně a především postrádá emocionální náboj rodné řeči) a naopak rodnou řeč zanedbávají nebo ji dítěti vůbec nepředají. Takové dítě má nakonec velmi chudou slovní zásobu, omezený slovní projev, dělá chyby a ve srovnání s vrstevníky bývá zaostalé. Problém je, že si toho málokdy všimnou rodiče nebo pedagogičtí pracovníci, protože se nechají oslnit tím, že je dítě zdánlivě vícejazyčné.