Wonderful - logopedie se neboj. Já si také pamatovala, jak mi cpali drátek do pusy a nudně recitovala tytéž básničky do zblbnutí. U syna jsem viděla, že dnes je to jiné - strašně se tam těšil - chodili jsme od jeho necelých 4 let do cca 5 - s logopedkou si hráli, malovali a přitom dělal neskutečné pokroky. Mladší dcerka strašně loudí, že tam chce chodit také, protože syn na to dodnes (7 let) rád vzpomíná.

Co se týče čínštiny - kamarádi mají 4 letou holčičku, které vůbec nerozumím, když mi něco říká - drmolí, patlá atd. Zato jí skvěle rozumím, když říká básničky - soustředí se a pak to jde. Třeba by u vás také jednoduché rýmy zabraly lépe než slabikování s knížkou (se synem jsme tenkrát cvičili tak, že jsme rýmy sami vymýšleli např. - "máme doma stonožku, sežere nám ponožku" - nešly mu sykavky - atd.) .