Jasmine, nauč se v první řadě nečekat. Podnikání (zvlášť v začátku) je nesmírně náročné na čas a já věřím tvému muži, že skutečně nemá čas ti psát. Časem se to určitě zlepší, ale nebude to stejné jako dřív. Musíš se naučit žít svůj život a manžela brát jako partnera, nikoliv jako střed tvého světa.
Věř mi, že domácnost se dá v pohodě zvládnout v jednom, pokud si promyslíš co je postatné a nebudeš chtít být superženou. Musíš se ale rozhodnout, jestli na model - on vydělává a já pečuji o hnízdo přistoupíš. Já jsem na to přistoupila, nejsem doma za rohožku, manžel si opravdu váží toho, že se domácností zabývat nemusí, ale je potřeba si stanovit meze. Domácnost dokáže člověka zničit, je to ubíjející nekončící práce a tak se člověk musí naučit kompromisům a využít všechny finty pro ulehčení. Máme myčku a sušičku a v době, kdy jsme měla děti ještě hodně malé a já byla se zdravím na štíru jsme měli i paní na úklid. Což bylo finančně náročné, ale rozhodně lepší, než abych se zhroutila.

Můžu tě ubezpečit, že pokud si řekneš, že to zvládneš a budeš mít svůj život a navíc i milujícího muže, tak to opravdu zvládneš. Pokud nemáš pocit, že manžel dělá levoty, tak není důvod se na něj zlobit. Místo čekání s večeří se v klidu najez sama, ohlas že máš svůj program a ten si užij. Ale nedělej naschvály, to nevede k ničemu.

Jinak mám za sebou doby, kdy manžel o půlnoci poslal SMS, že si lehne v kanceláři na zem a nepřijde domů, kdy mi v poledne zavolal, ať mu sbalím kufr, že za hodinu odjíždí na čtrnáct dní do Francie, kdy mi po týdnu služební cesty zavolal, že ještě nepřijede, že nejdřív za další týden... A to už bylo v době, kdy měl doma dvě děti. Samozřejmě, že byly doby kdy jsem měla pocit, že to je k ničemu, že to je vztah na houby. To bylo v době mé první mateřské dovolené. Pak jsem pochopila, že má prostě takové povolání, že to lepší nebude a rozhodla jsem se žít tak, abych byla spokojená i když manžel má málo času. Podařilo se, jsme spolu už 16 let a je nám fajn.