Ahoj,tak diskuze mi vyloženě kápla do noty.Měla jsem taky milence,byl to náš kamarád.Bohužel vše prasklo,a já zjistila jakej je to vůl.
Náš vztah s manželem,to poznamenalo,ale zůstali jsme spolu,on mi řekl,kvůli synovi.Nejdřív jsme spolu spali,ale pak nechtěl,takže už dva roky,jsme spolu nic neměli,vycházíme spolu docela dobře,spíš jako kamarádi,jestli někoho má nevím,a ani bych se to nedozvěděla.Druhý dítě nechtěl už dřív,vymlouval se,na malej byt,atd,takže ,když moje kamarádky roděj děti,mě chytá jen depka,moc jim to přeju,ale strašně mě to mrzí,nějak ho nedokážu opustit.
Není to s ním špatný,fakt se snažíme jako rodiče,jen jsme jako brácha a ségra.
Nevím,jak z toho ven,chtěla bych,aby se to spravilo,ale to už asi nejde,prostě mě nechce.
V práci to taky stojí za prd,tak nevím,vůbec nevím na co furt čekám,bohužel rodiče mi zemřeli,takže já trpím ještě tím,že nemám žádnou spřízněnou duši.
Jedinou radost mi dělá můj syn,kterej je moc fajn,a nejsou s ním žádné problémydoufám,že to nepřeženu,protože cítím,že na něm úplně visím.
Chci napsat,že nechci,aby to vyznělo,že si stěžuju,už chci aspon to jaro,na rodinu píšu asi potřetí,a to jí čtu každej den už 8 let.
Mějte se fajn,a ať už nás nic netrápí,vím,že jsou na tom lidi hůř,ahoj.