Bývala jsem velmi veselá, společenská, optimistická.
Poslední dobou jsem úplně jiná.Nic mě nebaví, mám pořád z něčeho depku(přitom na to vůbec netrpím), všechno moc řeším a dokonce zjišťuji, že jsem i trošku labilní.
Začalo to tím, že mi manžel jaksi nestačil a potřebovala jsem zažít nějaké dobrodružství, něco nového.tak jsem si našla milence a myslela jsem, že se vyblbnu a dobrý. S milencem to bylo úžasný, nebyla jsem do něj zamilovaná, ale obdivovala jsem ho jako muže. Byli jsme spolu takto natajno asi půl roku, poté se změnil, byl chladný, odtažitý a mě se nelíbil tak jsem to skončila.Doposud jsme jakože přátelé, občas si zavoláme.
Přesto na něj pořád myslím, ikdyž je ted pracovně 2 měsíce v zahraničí.A já mám z toho depku.nevím proč, přitom vím, že bych ho za stálého partnera nechtěla.
Další věc- mám 5 letého úžasného synka, přesto mě to mateřství jaksi nebaví.Syna miluju, ale jaksi cítím, že mateřství není moje parketa a další děti neplánuji.Bude jedináček, ale to neřeším.nemám moc chut se mu věnovat, jsem bez nálady, on je dost živý a vzteklý,občas si s ním dost užijem,ale jinak je to zlatíčko.
Práce- ta mě baví, ale už ne taky jako dřív, přitom vím, že nic jiného dělat nechci.
manžel- úžasný, chytrý, hodný, milující, přesto mě to nějak přestává bavit.Máme úplně jiné zájmy, on rád vaří, pere a spíš je na takové ty ženské věci.
já jsem sportovní tip, nejraději bych pořád sportovala, ale ho to absolutně nebere.
Občas si vyrazí s bandou na hory nebo tak,přesto mi chybí takový ten bezzávazkový život.
jsem ze sebe zmatená.nedokáži říct, co chci, ale prostě cítím, že to je jakýsi dokola obíhající stereotyp.
Chtěla bych najít sílu,chut a motivaci věnovat se manželovi a synovi, ale nedokáži to a nevím proč.
Probudila se ve mě 18 letá holka, co by chtěla zažít dobrodružství,ale vím, že mám povinnosti a závazky a tak lehce to nejde.
Mám nemocné rodiče a hlídání žádné, ikdyž manžel občas pohlídá.
Asi jsem divná, ale neumím si poradit