Náš syn se jmenuje po otci, já mám jiné příjmení. Dohodli jsme se tak. Partner by býval bez problémů akceptoval, že bude mít syn příjmení po mně, ale potěšilo ho, že jsme se nakonec dohodli na příjmení po něm.

Měla jsem radost, že má radost. Je to hrdý tatínek . Já jsem dítě odnosila a porodila a trávím s ním hodně času, takže není pro nikoho pochyb, že JÁ jsem ta máma (navíc je mi zatím podobnej). No a po tátovi má příjmení, aby to bylo spravedlivý . Nemám s tím problém. Pravda, není to moc praktický třeba u lékaře, ale to není nijak zásadní problém.